Wellbeing v životě, výchově a vzdělávání.

Je čas na změnu v českém školství. Máme tu změnu paradigmatu a pro štastnou budoucnost našich dětí i směřování naší společnosti a našeho budoucího světa, je třeba v prvé řadě začít u sebe – u nás dospělých. My, kteří o děti pečujeme a kteří je provázíme v životě, výchově a vzdělávání.

Jaký je záměr našich kurzů?

Přinést podporu pedagogům, průvodcům, lektorům a pečujícím. V další fázi je možné se zaměřit na děti a podpořit dále pedagogy v praxi. Třetí krok je pracovat s rodiči.

Kurzy wellbewingu jsou jak prevencí, tak podpora pro život v rovnováze v měnícím se paradigmatu. Pomáhá nám chytit otěže života do vlastních rukou. Ujasnit si, kam směřujeme a krok za krokem jít svou cestu. Chceme-li žít v POHODĚ a BLAHOBYTU (doslovně Wellbeing nebo well-being).

Filozofické okénko ze Školy Souznění od autorky Štěpánky Čížkové

Kurzy wellbeingu jsou součást vzdělávacího programu Škola Souznění.

Sebepéče, seberegulace, sebehodnota, sebeláska. Toto téma na nás vyskakuje v mnohých reklamách na Štastný, úspěšný život v blahobytu. Často má sladkou příchuť a mýhá se před námi jako zlaté prasátko.

Avšak v pravdě, začít od sebe je….Základem rovnováhy v životě je mít sebe sama na prvním místě a tak skutečně být v pravdě i pro druhé a kolektiv, společnost. Jedině tak poznáme, co je to skutečný soucit a můžeme jej přinášet a podporovat druhé. Naše kulturní a náboženské kořeny a návyky přináší ono pomoci bližnímu svému… Avšak od dětství hledíme ze svého nitřa ven k druhým. V našem vývoji jako lidstvo jsme se však od sebe a svého vnitřního středu už úplně oddělili a splynuli s tím, co vidíme. Co je obraz venku. A tak se opravdu děje, že žijeme ten obraz venku a univtř je pusto, prázdno a nebo plno emocí a nedýchatelno. Řítíme se do destrukce sebe sama. I společnost má tendence se polarizovat a směřovat do destrukce, násilí a rozpadu. A co je třeba nandat masku s kyslíkem nejdříve sobě a pak ostatním.

Poznejme tedy své království. Poznejme svůj systém, jak moudře funguje. A naučme se o něj pečovat. V tomto rozšíření a z tohoto místa můžeme podpořit i ostatní a provázet snáze naše děti nebo jako pečující, průvodci, vychovatele a učitelé děti, žáky, studenty, klienty…

Všechny tyto se týkají naší vnitřní kapacity, zralosti se o sebe postarat a pečovat o sebe, být integrovaná harmonická bytost – být v pravdě dospělý.

V životě narážíme na naše otisky, bloky, bolesti, traumata. /Ráda používám výraz otisky/. Jsme v přelomovém období, staré přestává fungovat. Proto se děje, že někdo je pohlcen emocemi. Nebo má moc myšlenek a chaos v sobě. Nebo jsme paralizovaní, opakujeme přejaté návyky, které nám ani naším dětem neprospívají. Stále více lidí trpí na deprese a jsou paralizovaní, mají ataky úzkosti…Zvyšuje se procento psychických potíží a vážných duševních i fyzických poruch a nemocíP. oužíváme způsoby komunikace a jednání, které jsme si zvnitřněli během našeho života a přitom už chceme reagovat jinak.

Naše otisky už od početí, prenatálního období spoluformují náš systém a naše myšlení, cítění, jednání a komunikaci. I náš fyzický stav. Ve škole Souznění a kurzech wellbewingu právě s těmito otisky pracujeme na energetické, mentální, emoční i fyzické rovině.

Ve škole souznění se věnujeme nahlížení otisků v systému. V jaké rovině se dějí? Nacházíme nástroje k jejich rozpouštění a učíme se nové strategie – v našem nahlížení, myšlení, cítění, jednání a komunikaci. A měníme se tak až do našeho fyzického stavu. Osvobozujeme sami sebe, naši životní sílu a zvětšujeme naši vnitřní kapacitu. Měníme skutečně náš život a jeho kvalitu.

Chceme-li ovlivňovat a měnit mentální, emoční a volní rovinu, pomůže nám pochopit vícevrstevnatost našeho systému. Zažijeme princip tvoření v projevu. Tedy to, co se tvoří v nejjemnější rovině a fyzickýma očima není vidět – ve spirituální rovině, se propisuje do energetické, mentální, volní, emoční a může i do fyzické roviny.

Ukažme si to na dovednosti “být mentálně odolní”. Chceme-li být mentálně odolní, potřebujeme být emočně vyrovnaní, nebo tedy přesněji psáno potřebujeme umět s našimi pocity, city a emocemi zacházet. Je to naše emoční kapacita. Poznat, že není třeba pocity a emoce potlačovat, nebo vytěsňovat nebo se od nich odříznout, ale je možné je zdravě projevovat.

Pochopíme-li a prakticky se naučíme pečovat o svou emoční stránku /rovinu, tělo/, máme větší kapacitu pracovat se svou mentální stánkou a komunikací, komunikačními strategiemi, jednáním, diplomatickým jednání. Máme tak i větší kapacitu pro život v radosti a vztahování se k sobě a svým blízkým, spolupracovníkům a klientům /nebo žákům, studentům, pacientům, lidem/ v laskavosti a soucitu.